Evangelický kostel

Evangelický kostel

Torzo evangelické modlitebny v horních Heřmanových Sejfech, jak se Rudník do roku 1952 nazýval, je jednou z posledních tolerančních sakrálních staveb obyvatel německé národnosti v Českých zemích.

Reformní Lutherovo učení zakořenilo v 16. století mezi místními tak silně, že jej nedokázala zničit ani důsledná rekatolizace obyvatelstva po „Bílé hoře“ (r. 1620) a luterská víra zde v utajení přetrvala až do konce 18. století. Věřící se k bohoslužbám scházeli v místě zvaném „Gründel“ – v do kruhu vysázených lípách za vsí, ve stodolách a světnicích velkých statků, v jejichž trámech a pod podlahami schovávali zakázané knihy.

Otevřené praktikování víry, tedy založení samostatného evangelického sboru roku 1782 a výstavbu vlastní modlitebny, která započala roku 1785, umožnil až toleranční patent Josefa II. (r. 1781) a finanční pomoc od bratrského sboru ze slezského Michelsdorfu (dnešní Miszkowice). Modlitebna byla slavnostně vysvěcena 24. července 1786 a stala se tak nejstarším evangelickým svatostánkem ve východních Krkonoších.

Činnost sboru se zdárně rozvíjela. Roku 1810 byl v sousedství modlitebny založen hřbitov, v roce 1862 k ní byla přistavěna věž a o 5 let později do ní vsazeny tři zvony – Paulus, Petrus a Hus. Modlitebna tak získala podobu kostela. Od roku 1834 provozovali evangelíci vlastní školu umístěnou v jeho sousedství a také dětský domov.

Život sejfského evangelického sboru ukončil poválečný odsun německého obyvatelstva. V červenci 1945 byl majetek sboru převeden Českobratrské církvi evangelické, v říjnu t.r. Církvi československé husitské. Bohoslužby zde byly slouženy do roku 1948. V 50. letech byl kostel uzavřen a započala jeho postupná destrukce. Bylo vyrabováno vnitřní vybavení, postupně byl vyřezán a jako topivo použit krov a zničeny náhrobky, hřbitov se změnil ve skládku odpadků zarostlou nálety.

V roce 2009 započala Obec Rudník, která je vlastníkem kostela, ve spolupráci se spolkem Přátelé Bolkova, s obnovou zdevastovaného hřbitova a vyklizením interiéru kostela. Další obnově zatím brání nedostatek finančních prostředků. Vize je však jasná – zachovat torzo kostela jako memento nezdolné víry místních nekatolíků i pohnutých událostí 20. století.

Více se o historii evangelického sboru dozvíte na informační tabuli věnované hornímu Rudníku a Bolkovu o necelý kilometr výše, u Trejbalovy boudy.

Výstavba vlastního svatostánku byla splněným snem místních evangelíků, kteří mohli po sto padesáti letech v utajení svobodně vyznávat víru svých otců.

Vchod do kostela zdobil název duchovní písně „Ein feste Burg ist unser Gott" („Hrad přepevný jest Pán Bůh náš“), jejímž autorem je Martin Luther. Jeho zbytky jsou dochovány dodnes.

Interiéru kostela vévodil oltářní obraz Krista a nápis: „Ich bin der Weg, die Wahrheit und das Leben“ („Já jsem cesta, pravda a život“). Zadní a boční strany obíhala dřevěná empora. Jediným dochovaným vybavením kostela jsou varhany z roku 1905, umístěné dnes v budově Husova sboru v Dobrušce.

Evangelickým sborem provozovaný dětský domov a škola (vpravo). Jejím prvním učitelem byl Ján Kadavý, který později působil na Slovensku jako významný národní buditel.

Pohlednice vydaná k 125. výročí stavby kostela připomíná přírodní modlitebnu (vlevo), v níž konali evangelíci v době protireformace tajné bohoslužby. Podobně jako kostel, padla i ona za oběť vandalismu. Znovu vysázena byla pro zachování paměti místa v roce 2016 spolkem Přátelé Bolkova.

Poločas zániku.

Rok 2010. Hřbitov po vyřezání náletů, po němž následoval úklid odpadků na hřbitově, obnova náhrobníků a vyčištěním interiéru kostela.

Úklid a obnova hřbitova spolkem Přátelé Bolkova (2010-2011). Na obnově náhrobních kamenů se finančně podílela obec Rudník, Nadace Via a němečtí krajané.